Korunovační klenoty

Klenoty

 
České korunovační klenoty je souhrnný název pro předměty, které se používají při korunovaci českých králů.
Pražský hrad, jeho chráněná oblast včetně archeologických nálezů, je uznáván za Národní kulturní památku č. 1. Na dalším místě v pořadí našich památek jsou České korunovační klenoty. Uloženy jsou trvale na Pražském hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho území. Bývá to však při zcela mimořádných událostech. Ve dvacátém století se tak stalo devětkrát, naposledy v říjnu roku 1998 u příležitosti 80. výročí vzniku samostatné Československé republiky. O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky.
Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Byly uloženy v chrámu sv. Víta na Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se udržela.
Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit. Kromě nedocenitelné hodnoty historické se staly i vzácným symbolem české státnosti. Soubor tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležející pouzdro a poduška, královské žezlo a jeho pouzdro, královské jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní součásti: pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej.

Koruna

Svatováclavská koruna - klenot zhotovený ze zlata vysoké ryzosti (21 - 22 karátů), zdobený drahými kameny a perlami - je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř dva a půl kilogramu, i s křížkem je vysoká 19 cm, v průměru má rovněž 19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země sv. Václavovi a zanechal ji, jako korunu státní, ke korunovaci dalších českých králů, svých nástupců na českém trůně. Snad až do konce svého života (1378) ji však nechával upravovat a doplňovat nejvzácnějšími drahými kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné současné podoby.
Svým tvarem navazuje na předcházející koruny Přemyslovců i králů francouzských. Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). Na vrcholu koruny, kde se oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí, drahokamem zdobeným rytinou. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.
Podle příkazu Karla IV. měla být nová královská koruna trvale uložena ve Svatovítské katedrále. Ale už první Karlův nástupce, jeho syn Václav IV. zřejmě počátkem 15. století dal korunovační klenoty převézt na hrad Karlštejn, kde měly být v neklidných dobách sporů o vládu lépe chráněny. Od těch dob se místo jejich uložení mnohokrát změnilo, obvykle za politických nepokojů, bojů o český trůn a válečného nebezpečí. Bouřlivé 17. století přineslo dramatický osud i korunovačním klenotům. Místo uložení měnily mnohokrát. Na čas se ocitly opět ve Svatovítském chrámu, pak v úřadě Desek zemských, pak na Staroměstské radnici. V dobách ohrožení Prahy našly úkryt i v Českých Budějovicích. Trvalejší místo jim určil panovnický rod Habsburků ve Vídni, kde zůstaly téměř do konce 18. století. Ale ať byly uloženy kdekoliv, na Karlštejně nebo ve Vídni, ke královské korunovaci byly vždy převáženy do Čech, na Pražský hrad.
Zlaté královské jablko a žezlo, které jsou dnes nedílnou součástí Českých korunovačních klenotů, vznikly v době mnohem pozdější než Svatováclavská koruna, která v českém korunovačním souboru zaujímá dominantní postavení. Na rozdíl od ní se jablku ani žezlu dlouho nedostalo samostatné pozornosti. A to i přesto, že se jedná o velmi významné a ojedinělé ukázky renesančního zlatnictví. Jejich vznik se datuje do první poloviny 16. století, nejspíš do doby Ferdinanda I., korunovaného roku 1527 českým králem, 1531 římským králem a 1556 císařem.
Podle pověsti, každý člověk, který není oprávněn k tomu si korunu posadit na hlavu a účiní tak, do roka zemře. V listopadu r. 1941 při prohlídce Pražského hradu si korunu nasadil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a v květnu 1942 podlehl zraněním po atentátu.

Jablko

Jablko, zhotovené ze zlata vysoké ryzosti (18 karátů), váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Sestává ze dvou sploštělých polokoulí spojených ozdobným prstencem a zavr- šených poměrně velkým křížkem. Na kruhu pod křížem je nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují drahé kameny a perly, půvabným detailem jsou drobné postavičky šesti sfing, které tvoří podnož kříže. Nápadně se uplatňuje barevný souzvuk zlata, červených spinelů a modrých safírů, místy zdůrazněný pestrými emaily. Plochu obou hemisfér pokrývá nesmírně precizní tepaný reliéf s figurálními výjevy, které se svými tématy váží ke korunovaci. Na horní polokouli jsou scény z historie Davidovy - Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem, na dolní polokouli výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitele varujícího Adama a Evu před stromem poznání. Využití těchto ploch pro figurální výzdobu je ojedinělé a naznačuje velký význam, který této insignii její objednavatel přikládal.

Žezlo


Žezlo, zhotovené ze zlata téže ryzosti jako jablko, je 67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. V souboru Českých korunovačních klenotů nahradilo žezlo z doby přemyslovské. Je zdobeno čtyřmi safíry, pěti spinely a šedesáti dvěma perlami. Sestává z několika rozdílně tvarovaných částí spojených prstenci, v místě rukojeti zvýrazněnými řadou perel. Celou plochu všech dílů pokrývá jemně cizelovaný dekor s převládajícím motivem vinných úponků, lístků, květů nebo akantů. Některé partie jsou navíc pokryty pestře barevnými emaily. Výpravná hlavice žezla je vytvořena na způsob jakéhosi květu esovitými stvoly s jemnými akanty, z nichž vyrůstají drahé kameny a perly.

Plášť

Korunovační plášť, uchovávaný na Pražském hradě, je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny zvané zlatohlav. Vzor látky tvoří hedvábná nit obtočená plochým zlatým drátkem (dracoun). Plášť je polokruhový, bez rukávů, vzadu prodloužený do vlečky. Je 312 cm široký, od krčního výstřihu do konce vlečky 236 cm dlouhý. Po celém obvodu je lemován hermelínem - zimní bílou kožešinou hranostaje - pro svou vzácnost mnohdy považovaným za kožešinu králů. Badatelům se ho podařilo přesněji zařadit do počátku 17. století, nejspíš do doby Ferdinanda II. Korunován byl českým králem roku 1617, a jak psáno, byl prý oděn "ve zlatohlavém plášti". Posledním králem, který byl v českém korunovačním rouchu oděn, byl Ferdinand V. při korunovaci českým králem v roce 1836. Od té doby má korunovační roucho význam pouze historický a uměleckohistorický. Završuje však unikátní řadu panovnických oděvů a jejich fragmentů, která se na Pražském hradě od 10. století dochovala.



Korunovační klenoty po pěti letech opustily svůj úkryt

Sedm držitelů klíčů od Korunní komory v katedrále sv. Víta odemklo ve čtvrtek odpoledne místnost, kde jsou umístěny české korunovační klenoty. Svatováclavská koruna, korunovační žezlo, jablko, kříž, meč a roucho budou od soboty na 11 dní vystaveny ve Vladislavském sále.