Spor o užití slova Česko

Dnešním oficiálním označením českého státu je Česká republika. Tento politický název se také vyskytuje v ústavě České republiky. Hned po vzniku státu v roce 1993 se však objevovaly snahy o zavedení kratšího obecného (geografického) jednoslovného názvu. Jako tento jednoslovný název se dnes používá slovo Česko, nezanedbatelná část veřejnosti však k tomuto označení zaujímá (z různých důvodů) nepříznivý postoj a nepoužívá je (místo něj zpravidla používají politický název i v nepolitických kontextech).


Označení Čechy
Po rozdělení Československa se zpočátku jako jednoslovný název České republiky často objevovalo označení Čechy, které má však zásadní nedostatek: Čechy jsou jednou z částí dnešní České republiky a jednou z historických zemí Koruny české. Někteří obyvatelé Moravy a Českého Slezska tak použití tohoto slova k označení území celého státu ("Brno je druhým největším městem Čech") chápou jako urážlivé (protože Brno neleží v Čechách, ale na Moravě).

Slovo Čechy jako souhrnné označení všech českých zemí se však objevuje i v některých historických dílech (např. Zikmund Winter publikoval v roce 1910 Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách 1526-1620 a pojem Čechy je zde zahrnut v širším smyslu; podobně Josef Pekař v roce 1914 napsal Prvé sčítání obyvatelstva v Čechách, které opět zahrnuje i Moravu a Slezsko).

Česko
V souladu se stanoviskem několika odborných komisí se postupně začal jako jednoslovné označení České republiky používat geografický název Česko. Používání tohoto označení se rozšířilo do jazykové praxe a sdělovacích prostředků. Snad nejvýrazněji se geografický název Česko prosadil ve sportu, kde je asymetrie označení zápasu "Rakousko - Česká republika" (v kontrastu s označením "Rakousko - Česko", případně symetrickým, avšak nepraktickým "Rakouská republika - Česká republika") jasně patrná. (Při fandění se však namísto označení země skanduje nekontroverzní "Češi, do toho".)

Hledání jednoslovného názvu není výhradně záležitostí doby po rozpadu Československa. Už za jeho existence, dokonce i za Rakouska-Uherska, se objevovaly požadavky na výstižné označení českých zemí, zejména jako protějšek slova Slovensko. První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 (třebaže v jiném významu, jako synonymum ke slovu Čechy), od roku 1919 pak bylo toto slovo užíváno ve spojení Československo, resp. Česko-Slovensko. (Mluvnicky jde o identický způsob tvorby jako v případě spojení "Rakousko-Uhersko".) Slovník spisovného jazyka českého ve vydání z roku 1989 uvádí dva významy slova Česko. První z nich jako archaismus "Čechy, Čechy a Morava (na rozdíl od Slovensko) (Ján Kollár aj.)"; druhý význam "nově ČSR (od r. 1969)". Jako oficiální označení české části federace se slovo Česko objevilo v roce 1978 ve Slovníku spisovné češtiny.

Rozlišení podstatného jména Čechy jako jedné z historických zemí a Česko pro celé území dnešního státu nemá svůj protějšek u dalších odvozených slov: přídavné jméno český (k Čechy) se ve variantě češský (k Česko) neužívá, třebaže v historii existovalo, zjednodušením však přešlo v český. Obdobná situace je u rozlišování obyvatel: Obyvatelé Moravy jsou Moravané, Slezska Slezané, Čech Češi, avšak obyvatelé celého Česka jsou také Češi.

Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český ve svém stanovisku k názvu Česko mimo jiné uvádí: "Situace po roce 2000 se jeví už poněkud klidnější. Emotivně laděné dopisy a telefonáty do jazykové poradny přicházejí jen ojediněle, snad i proto, že jsme se opakovaně snažili vysvětlovat, že neexistuje žádné rozhodnutí Ústavu pro jazyk český, které by ukládalo komukoli povinnost akceptovat název Česko."

Zeměpisné jméno Česko bylo i s cizojazyčnými variantami (Czechia, Tschechien atd.) kodifikováno Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním v publikaci Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR: Jména států a jejich územních částí, Names of States and their Territorial Parts, Praha, 1993, 3. přepracované vydání.

Politický nádech má název Česko dodnes, v jistém smyslu spory o užívání slova Česko navazují na tzv. pomlčkovou válku, která předcházela dělení Česko-Slovenské federace. Nedlouho po vzniku samostatného státu vzniklo několik oficiálních stanovisek podporujících verzi Česko, respektive její cizojazyčné verze, postupně však bylo mnoho z nich odvoláno nebo se v tichosti přestalo prosazovat.

Neologismy a další alternativy
Místo označení Česko se v některých diskusích objevily další návrhy na jednoslovné označení, většinou tvořené jako neologismy. Kromě latinského Bohemie či jeho počeštěné verze Čechie (které ovšem opět označují výhradně Čechy) byly navrhovány složeniny typu Morče, Čechrava, případně názvy jako Českozemsko či Čechoslávie. Tyto návrhy se však vůbec neprosadily a neužívají se.

Název v jiných jazycích
Anglickou obdobou slova Česko je Czechia. Kromě něj byly navrhovány konstrukce jako The Czechlands (po vzoru The Netherlands), případně poněkud agramatické Czecho (navazující na všeobecně známé Czechoslovakia); anglické slovo Bohemia je překladem slova Čechy a z hlediska označení celého státu sdílí tytéž nedostatky. Žádné jednoslovné označení se však v angličtině dosud příliš neujalo a v praxi se neobjevuje. (Sami Češi tento název totiž příliš nepoužívají, přičemž mezi citovanými důvody se objevuje např. možná záměna s Čečenskem.) Místo něj se užívá plný politický název The Czech Republic. V oficiálním seznamu OSN obsahující krátká jména států se také objevuje jen plný název. Jako kratší označení Češi někdy používají (např. na dresech sportovců či v názvech českých firem) slovo Czech, které však je přídavným jménem (český), případně označením příslušníka národa (Čech) či jazyka (čeština), nikoli jménem země. Po protestech některých jazykovědců proti chybnému užívání tohoto slova se na dresech českých reprezentantů objevuje opis Czech team (české družstvo) namísto obecně užívané konstrukce typu Team Germany (družstvo Německa). Slovo Czech pro název země (He is from Czech.) ale používají běžně i rodilí mluvčí angličtiny například v USA.

Jednoslovná označení v němčině (Tschechien), ruštině (Чехия - Čechija), italštině (Cechia), finštině (Tšekki) či dánštině (Tjekkiet) se ujala a běžně se používají.